THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Nahrávka „Kabaret“ od berounské skupiny BLACK HILL je přesně ten případ, kdy se psaní recenze změní na takovou malou noční můru. Znáte to – dostane se vám do ruky nějaká deska a vy už při letmém poslechu odhalíte, že se jedná o naprosto tragickou záležitost a že nemá cenu namáhat se s dalším poslechem jako u alb, která si vás nezískají hned na první pokus (díky kompoziční propracovanosti nebo třeba těžce prostupnou zvukovou hradbou ala NEVERMORE), ale postupně se před vámi odkrývají a nakonec vás obdaří nádhernou dlouhotrvající hudební slastí.
To u BLACK HILL rozhodně nehrozí. Nevím čím to je, ale jejich hudba má zvláštní schopnost probouzet ve mně zajímavý mix pocitů – nasranost, podrážděnost, nevolnost a hlavně naprostou depresi. Nejedná se ovšem o takové ty melancholické nálady, které zažívá člověk při poslechu MDB a podobných spolků, ale o naprosté zoufalství z toho, že by poslech podobné sračky neměl nikdy skončit. Řadovému posluchači je hej, když se mu něco nelíbí, poslouchat nemusí. Naproti tomu recenzent, pro to aby napsal zodpovědnou a objektivní recenzi, musí inkriminovanou nahrávku slyšet několikrát (já osobně si dávám jako nezbytné minimum 10 poslechů). Zřejmě tedy tušíte, v jakém se nyní (v závislosti na výše uvedených skutečnostech) nacházím rozpoložení…
Hudba BLACK HILL je nazývána jako „crossover“ a opravdu to bude asi nejvýstižnější označení. Jedná se o mix rap-metalu, zřejmě i nějakého HC, rocku a také je patrná inspirace agrární klasikou (např. v písni „Ptaerodaktyl“). A výsledek je hodně nepovedený. Kdybych měl porovnávat, tak bych si hodně dlouho lámal hlavu jestli je horší ŠKWOR nebo BLACK HILL – kdo se trošku vyzná, tak dle tohoto srovnání už je mu jasné, jak si asi akcie BLACK HILL stojí…
Je tu (mnou) tolik očekávaný závěr. Celý rozechvělý mačkám tlačítko STOP a vychutnávám si slastné chvíle ticha. Ani nemá cenu psát nějaké závěrečné hodnocení. Je mi uplně jedno, jakým směrem se kapela v budoucnu vydá a do jaké míry se jí to podaří. Jediným mým přáním totiž je, ať už je NIKDY víc neslyším!
Další mizerná kapela z českého UG. Nepomůže jí ani určitá stylová pestrost.
1,5 / 10
Paprique
- zpěv
Hellmaster
- kytara
Buragh
- kytara
UB
- basa
Lady
- bicí
1. Nazdáregh
2. Ptaerodaktyl
3. Lady z Loun
4. Aquarely
5. 1001 Volt
6. Krvavej strejc
Aleluja Agrocore (2007)
Kabaret (2004)
Torpaedo (2002)
Vydáno: 2004
Vydavatel: Srajt Rekordz
Produkce: Pavel Marcel & BLaCK HiLL
Studio: RAM Kr. Dvůr
cože škwor ?? Blééééééééééé
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.